Jak jste si asi stačili všimnout, tak 7. 9. 2011 bylo ve zprávách oznámeno, že v Rusku spadlo letadlo, v němž zahynuli mimo jiné také tři slavní čeští hokejisti, Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Zpráva rychle obletěla Českou Republiku a samozřejmě se bleskurychle rozšířila také na Facebooku.
Ještě ten samý den se na Facebooku založilo mnoho skupin, kterými chtěli lidé vyjádřit svůj zármutek nad touto událostí a kterými také vyzývali k minutám ticha za české hokejisty. Zároveň ovšem se vyskytly reakce trochu jiného rázu, tedy že se všichni soustředí pouze na hokejisty, ale už ne tolik na zbývající lidi, kteří v tom letadle zahynuli.
Každopádně se ještě večer na YouTube.com objevilo video „Sdílím poctu českým hokejistům“, které mě celkem zaujalo. Podívejte se na něj, protože bych se nad ním rád trochu zastavil:
Zaujalo mě v tom video především zamyšlení o smyslu života. Myslím, že autoři pěkně vyjádřili, jak se v takovýchto chvílích člověk zastaví a přemýšlí o svém životě. Je to právě smrt, která tolik nahání hrůzu všem lidem. Ať už si to člověk přizná nebo ne, tak střet se smrtí je vždy velmi náročný, především pokud se jedná o smrt blízké osoby. A v takovýchto chvílích se lidé začínají sami sebe ptát, proč se to stalo, proč ti lidé museli zemřít.
Když jsem si pročítal statusy na Facebooku, tak takovým sjednocujícím faktorem bylo zastavení se nad tím, proč umírají ti dobří lidé, proč museli umřít tak dobří hokejisté, a dokonce jsem narazil i na názor, že prostě tomu tak je, že umírají ti dobří, ale zločinci z toho vždy vyváznou nejlépe. Místo toho, aby se prý zřítilo letadlo s vězni, tak se musí zřítit letadlo s „dobrejma klukama“.
Jiní ovšem vyjádřili soustrast nad zemřelými, ale také poukázali na to že denně umírají desítky, stovky možná i tisíce lidí, ale o ty se už nikdo tolik nezajímá. Ne že by jim nebylo líto mrtvých hokejistů a jejich rodin, ale spíše poukazovali na onen paradox. Jeden kamarád dokonce poznamenal, že „jejich smrt je pro vás [pro ty, co zakládali všechny ty skupiny a co se do skupin hlásili] důležitější než jejich život.“
Osobně si myslím, že všechny tyto reakce ukazují, jak se lidé snaží vyrovnat se s realitou smrti. Někteří přijmou názor, že po smrti nic není, a tak si musíme užívat života, který tady máme, jak o tom například rapují kluci na konci zmíněného vida, jiní se snaží najít nějakou jinou útěchu, takže mnozí věří, že po smrti něco je a pouze hledají, co a jak se tam případně dostat.
A tak, jak jsem již řekl, lidé při setkání se smrtí přemýšlí o svém životě a o smyslu života. Asi si v těchto momentech daleko lépe uvědomíme, co vyjádřili v té písničce: „Nikdo neví, jaký je jeho čas na zemi.“ A je to pravda, protože nikdo z nás neví, kolik času nám zbývá. Jestli se dožijeme 100 let nebo jestli nás zítra přejede auto. Je to skutečnost, že my lidé jsme smrtelní a každého člověka to jednou čeká. Velikou neznámou, která nás ovšem děsí, je, kdy to tedy nastane? Kdy přijde konec?
Kluci dál rapují: „A v těhle chvílích si vždycky uvědomím, co je smysl života, za kterým se honím. Každodenní problémy ztrácí hodnotu, prachy jsou jenom papírky, na co k životu? Jedinou opravdovou hodnotou je lidskej život.“
Je dobré zamyslet se nad hodnotami, které ve svém životě máme. Za čím se hodíme? Nad čím trávíme nejvíce času? Jsou to peníze, kariéra, úspěch, popularita? Neříkám, že jde o špatné věci, ale nejsou příliš vratké? Přijde ekonomická krize, živelná pohroma nebo smrt a v tu ránu je vše pryč. Má tedy cenu hnát se za těmi věcmi?
Už autor starozákonní knihy Kazatel říká:
„Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje,
a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.“
(Kazatel 1,14)
Všechny ty věci totiž pomíjí. Všechno má svůj začátek, ale také svůj konec. A ať to zní jakkoli drsně, tak i lidský život má svůj začátek a svůj konec. Člověk se tomu nijak nevyhne. Ano, lidský život, jak věřím, má velikou, obrovskou hodnotu, ale i lidský život končí.
Proto mi přišlo akorát trochu divné, když na konci té písně zazněly slova: „Neztrácej čas, užívej si každý den, usmívej se, bav se, splň si sen.“ Znovu opakuji, ne že by to bylo něco špatného, ale nejedná se také o věci, které pomíjejí?
Opět autor knihy Kazatel na to ukazuje. Zasvětil svůj život hledání moudrosti, a na této své cestě vyzkoušel mnoho věcí:
„Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého.
A hle, také to je pomíjivost!
…
I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno,
na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem;
a žádný užitek z toto pod sluncem není.“
(Kazatel 2,1.11)
Byl bych rád, kdybyste se na chvíli zastavili a zapřemýšleli, jaký je smysl vašeho života? Na čem si v životě zakládáte a za čím se honíte? Naše životy jsou často naplněny dobrými věcmi, ale my jim přisuzujeme až příliš vysokou hodnotu, stavíme na nich, a když pak přijde krize, tak jsme v krizi i my, protože o ty věci přicházíme.
Autor knihy Kazatel nám tyto skutečnosti staví před oči, abychom o nich přemýšleli. Dává jasnou výzvu, doporučení, ale zároveň varování:
„I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech,
ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho.
Cokoli přijde, je pomíjivost.
Raduj se, jinochu, ze svého mládí,
užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí.
Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.“
(Kazatel 11,8-9)
Vím, že toto vše možná vyznívá určitým způsobem pesimisticky, ale zapřemýšlejte nad tím. Jak jsem totiž řekl, věřím, že lidský život má velikou cenu. Dokonce tak velikou, že Bohu stálo za to obětovat vlastního Syna, jenom aby nás zachránil.
„Neboť tak Bůh miloval svět,
že dal svého jediného Syna,
aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)
Smrt je tedy děsivá, protože s ní přichází veliká neznámá, ale Bůh sám se snaží člověka zachránit. Sám posílá svého Syna, Ježíše Krista, aby nás zachránil od věčné smrti, abychom mohli žít věčně s Bohem.
Chtěl jsem se s vámi o to podělit, protože toto je můj smysl života. Moje víra se samozřejmě netýká pouze života „po smrti“, ale týká se též mého současného života. Bůh je mým smyslem života, protože On jediný nepomíjí. Proto věřím, že má cenu za Ním jít.
A za kým jdete vy? Za čím nebo za kým se honíte? Co je váš smysl života? Jak se ho snažíte naplnit?
Smrt cestujících v tom letadle je tragickou událostí, ale věřím, že smrtí to končit nemusí. Kéž by tato událost posloužila ještě mnohým, aby se zastavili a zapřemýšleli o svém životě, dokud je ještě čas, protože pak už čas prostě nebude.
„Závěr všeho, co jsi slyšel:
Boha se boj a jeho přikázání zachovávej;
na tom u člověka všechno závisí.
Veškeré dílo Bůh postaví před soud,
i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“
(Kazatel 12,13-14)
Žádné komentáře:
Okomentovat