Už nějakou dobu pozoruji na internetu a v médiích diskuze na téma sexuální výchovy na školách, a to zvláště co se týče nově připravované učebnice. Mnozí jsou s tím jednoduše smířeni, protože si uvědomují, že děti ve věku 8. třídy základní školy v dnešní době stejně již vše vědí či dokonce začínají žít aktivní sexuální život. Na druhou stranu se ovšem objevuje kritika, že děti by se neměly tyto věci učit veřejně ve školách, přičemž se tito kritikové často odvolávají na výchovu rodičů.
Je zajímavé, že odpůrci sexuální výchovy na školách jsou převážně křesťané. Nejednou jsem narazil na komentáře, kdy byli křesťané kritizováni za to, že kritizují tento koncept. Úsměvné pro mě byly dotazy, jestli bychom zároveň vyškrtli Darwinovu evoluční teorii z učebnic. (Říkám úsměvné, protože vidím, že se tito lidé nepohybují ve vědeckých kruzích, kde Darwinovu „původní“ evoluční teorii prakticky nikdo nezastává, ale přesto se v učebnicích stále nachází. Ale nebudeme to rozebírat dopodrobna.)
Rozhodně ovšem nejsem na tuto oblast odborník, ale chtěl bych se na tuto problematiku podívat očima laika a očima theologa. Přijměte ovšem tento článek opět jako podnět k zamyšlení, ať už jste rodiče, kteří nevědí, jak se k tomu postavit, a nebo děti/dospívající, kteří mají být vyučováni.
Sám si pamatuji, že jsme měli naši první „sexuální“ výchovu někdy ve třetí třídě základní školy. Do dnes si pamatuji různé úšklebky mých spolužáky, když se dívali na obrázky nahé ženy a nahého muže. V té době jsme chodili také na plavání. Když se na to dívám nyní zpětně, tak si říkám, jestli následné události nespustila právě ta hodina sexuální výchovy. Jedna spolužačka se totiž vždy po skončení objevila v chlapecké šatně nahá a pózovala. V té době tomu ovšem nikdo nevěnoval pozornost a všichni se jí spíše snažili zavřít dveře.
Už když jsem byl na prvním stupni základní školy, tak jsem měl jisté pojetí o sexu, a to se každým rokem prohlubovalo. V té době ale ještě nebyl rozšířený internet. Takže je pravda, že dnes mají děti daleko lepší přístup k těmto věcem, a to také díky tomu, že podle průzkumů má mnoho dětí již na prvním stupni přístup na internet bez rodičovské kontroly.
Je tedy pravda, že v dnešní době mají děti daleko větší „znalosti“ ohledně sexu a pornografie než kdy předtím. Rodiče si často naivně vytvářejí představy, že jejich děti jsou nedotčené, přitom toho vědí víc než dost, možná dokonce začínají experimentovat se sebeuspokojováním (masturbace), a to už v raném věku.
Z tohoto pohledu se zdá výuka o sexu na školách naprosto legitimní a dokonce i nezbytná. Takže by bylo opravdu nezodpovědné, kdyby se s tím nezačalo něco dělat. Děti potřebují vědět o různých pohlavních chorobách, které se v dnešní době tolik rozšiřují, potřebují znát všechna rizika, protože, jak je asi všem známo, tak sex nepřináší pouze potěšení, ale případná rizika, ať už se týkají onoho nakažení či zranění se či otěhotnění.
Všechny tyto věci samozřejmě mluví PRO zavedení sexuální výchovy na školách. Nebudu se pouštět do jakéhokoli hodnocení oněch praktik, které mají být či měly by být součástí, protože k tomu se necítím dostatečně kompetentní. Jako laik můžu akorát vyjádřit svůj postoj, že některé přístupy mi přišly neadekvátní, zvrhlé a možná i trochu dětinské.
Pojďme se ovšem teď na toto vše podívat z jiné stránky. Jak jsem řekl, tak žijeme v sexuální či, jak se někdy říká, přesexualizované společnosti, kdy přístup k sexuálním zážitkům je rychlý, levný a často „bezrizikový“. Toto vše je pravda, ale je nutné zamyslet se, zda je to dobře či špatně. Obhájci sexuální výchovy na školách by si měli nejdříve uvědomit, že tento současný stav není v pořádku před tím, že se začnou těmito fakty ohánět.
Jen krátká odbočka. Samotné slovo pornografie pochází z řečtiny a skládá se za dvou slov: porné (prostitutka) a grafein (psát, zobrazovat). Ať se pohled na prostitutky v průběhu staletí měnil, tak stále zůstává skutečností fakt, že prostituce je společností vnímána jako něco nemorálního. A když se podíváme na situace, za kterých se lidé dívají na pornografická videa, tak se to téměř bez výjimky děje v soukromí, kde člověka nikdo nevidí.
A tak na jednu stranu musím 100% souhlasit, že sexuální výchova je potřeba, na druhou stranu mám ovšem otázky nad tím, jestli má tato výuka probíhat veřejně na školách. Argument, že se tím v dětech potlačí stud a ony si zvyknou o těch věcech mluvit, mi přijde naprosto absurdní vzhledem k tomu, co jsem právě řekl. Stud je přirozenou součástí člověka, a proto jakákoli snaha o potlačení studu nepovede pouze k větší otevřenosti při diskuzích, ale k ještě více sexuálnímu experimentování, protože se prostě onen stud potlačí.
Když se podíváme zpět do historie či do sociologie, tak zjistíme, že nejdůležitější roli sexuální výuky v životě dítěte hrají vždy rodiče. A tento systém je naprosto logický. Ve zdravé rodině by měla být zdravá intimita, tedy schopnost hovořit o diskrétních věcech. Je to tedy rodina, která by své děti měla učit o sexualitě, protože v rodině je „bezpečné prostředí“, ve kterém je pro tyto rozhovory prostor.
Ať by mohla být výuka na školách jakkoli pomocná či ne, tak výuku v rodinném prostředí nenahradí. Škola by v tomto případně tlačila žáky do oblastí, kde by se cítili špatně, a potlačovala bych jejich „přirozenost“. Nechci ani domyslet, jaké by to mohlo mít následky v jejich sexuální oblasti, ale věřím, že by se jistě nejednalo o pozitivní následky.
Sex se navíc takovýmto zprofanováním stává pouhým nástrojem uspokojení touhy a tělesných potřeb, přesouvá se na rovinu něčeho běžného, protože se o tom běžně mluví i ve škole, a tak se postupně vytrácí rozměr budování vztahu.
Věřím, že sexuální výchova je velmi důležitá a v dnešní době obzvláště potřebná. Pokládám si ovšem onu otázku, zda výuka na školách je tím správným řešením. Neměla by se hledat jiná cesta? Přirozenější?
Nepřicházím v žádném případě s receptem, jak tuto situaci vyřešit či jak konkrétně postupovat. Měli by však rodiče nějakým způsobem vzít otěže, které nechali tak dlouho plápolat, takže se již situace stala neovladatelná.
Neměli bychom těm rodičům nějakým způsobem pomoci? A tou pomocí nemyslím, že za ně uděláme jejich práci, ale že jim pomůžeme, aby svou práci mohli udělat. Neměli bychom spíše začít dělat semináře pro rodiče dětí ve školkách, na základních a středních školách, díky kterým by se naučili se svými dětmi lépe pracovat a jak své děti seznamovat s jejich sexualitou?
Jakkoli tedy souhlasím s potřebou sexuální výchovy dětí, tak jsem stále přesvědčen, že škola nemůže suplovat úlohu rodičů. Rodiče sami se musí ujmout výchovy svých dětí, co se sexuality týče. Pokud chce české školství jakýmkoli způsobem přispět, pak by to mělo být právě přípravou vzdělávacích seminářů pro rodiče či něčeho podobného. Co totiž pozoruji u mnohých rodičů je skutečnost, že si se svými dětmi neví rady. Myslím si, že je tedy na čase povzbudit rodiče a pomoci jim, aby svou náročnou úlohu rodičovství mohli lépe zvládat.
Chtěl bych nyní uvést ještě jeden citát z Bible:
„I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte,
neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium.“
(1. Korintským 4,15)
Apoštol Pavel sice mluví o duchovním aspektu, o aspektu víry, ale používá k tomu jasné přirovnání. Nezáleží na tom, kolik máme ve svém životě vychovatelů či učitelů. Může to znít krutě, ale učiteli jde především o to, aby nás něčemu naučil, ale nejde mu o nás samotné. Otcům, tedy rodičům obecně, jde o své děti, aby rostli dobře. Jde jim o jejich zdraví. Je v tom všem osobní zájem. Tedy rozměr, který učitel, který má mnoho žáků, nemůže nabídnout. A přijde mi, že oblast sexuality je natolik důležitá, že je zde potřeba velká míra osobního přístupu a osobního zájmu. A to mohou nabídnout pouze rodiče.
Navíc učitelům jde pouze o rozšíření znalostí svých žáků. Ale ti studenti již znalosti většinou mají. Podle mého by nám nemělo jít o rozšiřování „znalostí“ dětí v oblasti sexuality, ale o to, aby jednaly moudře. A to je opět oblast, o kterou jde především rodičům a kteří jediní mají možnost tuto oblast výrazně ovlivnit.
Tím ovšem rozhodně nechci snižovat důležitost postavení učitelů, protože i ti mohou přispět. Ovšem jsem toho názoru, že ne obsahem, který je v dnešní době propagován. Mám na mysli postoj: „Mějte si sexu a sexuální partnerů kolik chcete, ale hlavně mějte kondom.“ Rada je to sice dobrá, co se pohlavních nemocí a těhotenství týče, ale pořád to neřeší podstatu celého problému dnešní generace mladých, ale pouze nechtěné následky. Následky jsou vyřešeny, ale do postoje moudrosti a odpovědnosti za své jednání to má ještě daleko.
Zamysleme se, jestli právě návrat k nějakým pevným hodnotám není právě to, co tato společnost potřebuje. A když mluvím o hodnotách, tak já osobně mám na mysli křesťanské hodnoty. A nepochopte mě špatně. Rozhodně nemám na mysli postoj, že sex je něco špatného a hříšného, protože to ani není biblický postoj, ale spíše vidím jako řešení zdrženlivost. Věřím, že sex byl Bohem stvořen, aby muž a žena mohli pociťovat rozkoš, ale také věřím, že sex je spíše završení vztahu muže a ženy, ne jeho motorem ani jeho počátkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat