pondělí 17. prosince 2012

Konec světa


   Osobně si myslím, že už bylo napsáno dost fantasmagorických článků o příchodu konce světa 21. 12. 2012. Ale dnešní článek na internetu, že sám papežský astronom ubezpečil katolíky, že se konec světa nebude v nejbližší době konat, byl pro mě poslední kapkou do všech těchto diskuzí.

   Proto bych chtěl předhodit pár námětů k zamyšlení o konci světa a dopředu říkám, že budu psát z pozice křesťana, který čte Bibli.

   1) Konec světa bude …
   Bible říká, že konec světa nastane. Nezmiňuje žádné přesné datum, ale zmiňuje se o konci světa, i když ne v tom smyslu, jak si to mnozí představují. Konec světa má být spíše konečným vítězstvím dobra nad zlem, kdy bude zničen hřích a kdy země bude obnovena do její původní slávy, kterou měla při stvoření (viz. kniha Zjevení 21).
   Konec světa je zároveň spojován s druhým příchodem Ježíše Krista. Bible ujišťuje, že se Ježíš opět vrátí, aby dal vše do původního stavu, takže se jednou provždy skoncuje ze zlem, za které lidi často viní Boha a přitom si neuvědomují, že oni sami jsou těmi, kteří si navzájem ubližují (ať už v malé nebo velké míře). Ježíš, který zvěstoval světu svou lásku, přijde znovu, aby konečně zatočil se zlem a přinesl světu dlouho očekávaný mír a lásku.
   Čili ano! Konec světa bude! Ale ne tak, jak si jej mnozí představují!

   2) Nikdo neví, kdy to nastane …
   Tady se dostávám k tomu bezbožnému prohlášení papežského astronoma. Ujišťovat křesťany, že konec světa se ještě nechystá je bezbožná myšlenka. Tím nechci obhajovat myšlenku, že by snad Mayové měli pravdu. To ne, ale narážím opět na Bibli.

Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe. On však jim odpověděl: "Večer říkáte: `Bude krásně, je pěkný západ.´ A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.´ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete? Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo." Opustil je a odešel. (Matouš 16,1-4)

   Přijde mi opravdu komické, ale zároveň neuvěřitelně smutné, že vůbec existuje někdo jako papežský astronom. Ano, věřím tomu, že víra a věda si navzájem neodporují, a tak z vědeckých důvodů je to celkem dobrá myšlenka. Ale převádět to do věcí víry mi přijde trochu scestné.
   Ježíš zde mluví o znamení časů, které mají předcházet „konci“ světa, a tato znamení se liší od těch vědeckých. Mluví o znamení proroka Jonáše, který zvěstoval zkázu města Ninive. Jelikož ovšem lidé toho města uvěřili této zvěsti a obrátili se, tak se „konec“ nekonal. Důležité ale je, že toto znamení proroka Jonáše, tato výzva pokání, je světu dána před koncem světa, kdy bude morálka lidí, stejně jako morálka lidí tenkrát v Ninive, naprosto zvrácená.

O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. (Matouš 24,36-39)

   Jednoduše řečeno, když to nikdo neví, jenom Bůh Otec, pak se musím zeptat, jakým právem si papežský astronom vůbec dovoluje jenom spekulovat o tom, kdy to bude? Natož aby ujišťoval křesťany, že to určitě nebude v nejbližší době!
   Zeptám se vás jednoduše: Nemyslíte si, že dnešní svět je už celkem dost prohnilý lidským hříchem? Když se neustále dějí masakry ve školách, muslimové neustále vraždí bezbožné, lidi národy si přestávají důvěřovat a ze zpráv potom dokonce slyšíme o další možné světové válce,  která by v současné době a se současným vybavením měla katastrofické důsledky pro celý svět.
   Osobně si netroufám nijak prohlašovat, že se blíží konec světa, ale na druhou stranu bych ho ani nevylučoval. Namísto toho, abych po vzoru papežského astronoma lidi uklidňoval, že se nic nežene, tak bych spíše uklidnil, že se nežene nic v Mayském pojetí, ale biblický konec světa se blíží. A když se nad tím zamyslíme, tak den co den jsme konci zas o trochu blíž.

   3) Konec světa se blíží … a co my s tím?
   Jako křesťan věřím, dokonce doufám v to, že konec světa v tom biblickém slova smyslu nastane. Tento svět potřebuje záchranu, potřebuje vysvobození z lidského hříchu, které si sám nemůže nabídnout. Potřebuje, aby Ježíš Kristus přišel znovu.
   Už jsem na tomto blogu párkrát popisovat, o čem že je víra v Boha. Popisoval jsem, že je to vztah. Nejde o dodržování zákonů a předpisů, ale jde o vztah, jehož základem je láska a důvěra, chcete-li víra. Leda v této víře v Boha může být člověk zachráněn.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)

Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. (Jan 3,36)

   Nejde tu o žádné „bububu“, musíš věřit, jinak půjdeš do pekla, ale jde tu o výzvu. Víra není něčím, co by z lidí dělalo hlupáky. Víra je o vztahu s Bohem. Ano, v očích mnohých je právě víra bláznovstvím, to už tenkrát říkal apoštol Pavel. Ale víra je také něčím, co nám dává sílu a často i chuť do života plného problémů a bolestí.
   Zároveň, pokud by někdo namítal, jak je nespravedlivé, že člověk, jenom proto, že nevěří, by měl být odsouzen (chcete-li skončit v pekle), pak ale opět říkám: Víra je vztah. Pokud nechcete být s Bohem teď, pokud jej teď odmítáte, proč by vás najednou měl jen tak na konci přijmout. Vždyť byste strávili život věčný ve společnosti Boha, se kterým jste nechtěli být. Tak proč by vás do toho měl nutit?
   A ještě jedna myšlenka. Nechci vytvářet rozhodně žádný tlak, ale chtěl bych, abyste nad tím vším přemýšleli. Přemýšleli jste už o Bohu? Chtěli byste s Ním mít ten vztah, o kterém jsem mluvil? Nebo pořád vyčkáváte? Jak říkám, nechci strašit nebo tlačit. Přeci jen nevíme, kdy ten konec nestane, ale stejně tak nevím, kdy může nastat náš „osobní konec“, tedy smrt. Jak říkám, nechci tlačit, ale osobně bych byl už kvůli vám moc rád, abyste o tom přemýšleli a zkusili se rozhodnout co nejdřív. Později totiž nemusí být čas.

   Nakonec už jenom řeknu: Nacházíme se v předvánočním čase. Říkáme mu advent, což je latinsky „příchod“. Připomínáme si, že Ježíš Kristus přišel na tento svět, aby nás vykoupil a zachránil z moci hříchu. To je Jeho první příchod.
   Zároveň jsem ale psal o Jeho druhém příchodu, adventu. Ten je pro nás stejně důležitý, jako ten první. A já bych byl moc rád, abyste tento předvánoční, a nakonec i vánoční, čas využili k tomu, abyste mohli o těchto věcech popřemýšlet. Možná bych vás i vybídl k tomu, abyste si přečetli v Bibli, v Novém zákoně, o tom, jak to s tím prvním příchodem bylo…