V okovech ...

    Viděli jste už někdy kozu, která byla přivázaná provazem nebo řetězem ke kůlu? Když jí chvíli pozorujete, tak si všimnete, že jí ty řetězy už tolik nevadí, protože je na ně zvyklá. Občas sebou sice trochu trhne, ale hned přestane, protože zjistí, že se dál prostě nedostane. Kolem toho kůlu můžete pozorovat vyžraný kruh trávy, takže hned víme, jak dlouhý je ten řetěz. Koza se prostě kvůli tomu řetězu nemůže dostat dál, protože je příliš slabá na to, aby ten řetěz přetrhla. Potřebuje někoho, aby přišel, odvázal jí a odvedl dál, někam na nové místo.

    Když pozoruji životy některých lidí, tak vidím, že jsou jako kozy na řetězu. Chodí pořád dokola, jsou na stejném místě a neposouvají se dopředu, protože jsou na řetězu. Taky se občas vzepřou, ale řetěz je hned stáhne zpět, a tak se přestanou snažit a postupem času se už nesnaží vůbec. Nemají sílu ten řetěz přetrhnout. Člověk je sice rozumnější než koza, ale často ani rozum nepomáhá, aby přetrhl ten řetěz. Také člověk v takovýchto případech potřebuje někoho, kdo přijde, odváže ho a odvede na nové místo.

    Nevím, jaký je ten řetěz ve vašem životě, ale mám tu zkušenost, že řetězem mnoha lidí, který je drží na jednom místě a nepustí dál, je strach. I v mém životě je tato zkušenost, kdy se často bojím něco udělat. Dám vám pár příkladu z mého života.

    Jedním strachem v mém životě je strach z pavouků. Dokonce bych to nazval arachnofóbií. Když jsem viděl pavouka, tak jsem strnul a nemohl jsem se pohnout. Když se pavouk přiblížil moc blízko, tak to okamžitě schytal. Logicky, rozumově vím, že mi ti pavouci neublíží, ale to nic nemění na tom, že se jich bojím.

    Jiný příklad. Jako kluk a teenager jsem randil s dívkami a snažil jsem se vždycky mít dívku. To se mi ale ne vždy podařilo. V každém vztahu, ať ho berete vážně nebo ne, tak přeci jenom ke člověku nějakým způsobem přilnete, a tak rozchod je pro vás těžký, ať už hodně nebo méně. Když kluk zakusí několik odmítnutí, tak má jednoduše strach zeptat se znovu nějaké další dívky, i když si může být jistý, že to je ta pravá, a tak kvůli strachu propásne svojí životní lásku, protože se prostě bál. (To naštěstí nebyl můj případ. Sice jsem se bál, ale teď jsem šťastně ženatý.)

    Asi bych mohl pokračovat dál a ukázat vám více příkladů, ale každý si už asi dovede představit nějaký příklad z jeho vlastního života.

    Když jsem byl v Anglii, tak jsem tam zažil úžasné věci s Bohem, kdy Bůh ke mně velmi silně mluvil (viz. minulý příspěvek na mém blogu: Kamenitá cesta). Těsně před odjezdem domů jsem se večer modlil s jedním přítelem a četli jsme u toho z Bible, 1. Janova 2. kapitola., a přemýšleli jsme o lásce, když se tam píše (2,15):

Nemilujte svět ani to, co je ve světě.

Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.

    Když jsme přemýšleli o tom, co to znamená, tak jsme došli také ke strachu. Pověděl jsem mu o obrazu, který jsem viděl pár dní před tím, než jsme se tam spolu modlili. Byl to obraz země, ze které vycházely okovy, na kterých byly různé věci. Alkohol. Auto. Jídlo. Domov. Počítač. Škola. Práce. Rodina. Řekl jsem, že to znázorňovalo věci, o které se na tomto světě bojíme, že je ztratíme. Ne že by se jednalo o špatné věci obecně, ale mohou to být i dobré věci, k které se jednoduše bojíme, že je ztratím, a tak se kolem nich točí náš život. Vzpomeňte si na kozu na řetězu.

    Tu noc jsem se totiž bál jet zpět do České Republiky, protože jsem si říkal, že ztratím ten pěkný vztah s Bohem, který jsem s Ním měl v Anglii. Problém byl v tom, že jsem se nebál o ztrátu vztahu s Bohem, ale ve skutečnosti jsem se bál o ztrátu přátel, které jsem v Anglii získal, a o ztrátu toho místa, kde jsem měl ty zkušenosti s Bohem. Bál jsem se o místo, na které jsem se nějak upnul, a to mě drželo na řetězu, takže jsem dokonce přemýšlel, že tam zůstanu, i když jsem logicky věděl, že se musím vrátit.

    Mého přítele to velmi zasáhlo, protože měl také pár dní před tím, než jsme se společně modlili, sen, ve kterém viděl místo, kde jsme v Anglii bydleli, a viděl dívku s černými vlasy, jak problikávala všude okolo a říkala: „Strach. Strach. Strach.“ To byl náš řetěz. A znám více lidí, kteří jsou svázáni strachem. Sami se ale osvobodit nemohou, protože strach není racionální podstaty.

    A tak jsme se modlili k Bohu, aby přišel, odvázal nás z toho řetězu, abychom se mohli svobodně pohybovat. Věděli jsme, že jedině Bůh nás může zbavit toho strachu, který nás svazuje, že jedině On může přijít a odvázat nás z toho řetězu, protože myto nezvládneme. A tak jsme se modlili a Bůh nás opravdu odvázal. Neříkám, že se strach nevrací, ale vím, že Bůh mě z něho může vysvobodit, protože strach mě svazuje.

Nemilujte svět ani to, co je ve světě.

Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. (1J 2,15)

    A dál Jan píše:

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání,

vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18)

    Vím, že mnozí lidé se bojí různých věcí. Mnozí se bojí o ztrátu práce, o ztrátu partnera, o ztrátu auta, počítače. Mnozí se bojí vzdát dalších věcí, protože by přišli o jiné věci. Někteří se nechtějí vdát alkoholu nebo drog, protože by přišli o přátele a protože nemají jistotu, že by si našli nové přátele, kteří by je milovali. Mnozí se bojí vzdát se svého pohodlí, protože se bojí neznáma a protože se bojí spolehnout se na Boha.

    Znám lidi, kteří se bojí věřit Bohu, protože by to pro ně znamenalo ztrátu jejich životního stylu a museli by se měnit. Bojí se věřit Bohu, protože by přišli o přátele. Bojí se věřit Bohu, protože by to znamenalo ztrátu, ztrátu jejich života.

Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde;

kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. 

Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?

A zač získá člověk svůj život zpět? (Mt 16,25-26)

    Často se zaměřujeme na ztrátu, ale nezaměřujeme se na to, co získáme. Bojíme se o věci tady na světě, které pomíjejí, které nebudou trvat věčně, ale netoužíme po věcech, které trvají věčně. Tedy, my po nich toužíme. Každý touží po lásce a po věcech, které trvají věčně, ale nezískávají je, protože se bojí vzdát se toho, co již mají.

    Jak je to ve vašem životě? Čeho se bojíte? Co je ve vašem životě, čeho se nechcete vzdát? Uvědomujete si, že vás tento strach svazuje? Uvědomujete si, že sami se osvobodit z toho řetězu nemůžete, ale že potřebujete někoho, Boha, aby vás odvázal?