Každý člověk touží po bezpečí a po pohodlí. Když přemýšlím nad dnešním světem, tak si to znovu a znovu uvědomuji, že lidé touží žít klidný život a ne život plný nejistoty. Kdo by po tom také netoužil? Kdo by nechtěl žít pohodový život bez jakýchkoli problémů?
Jednoho dne jsem zažil takové zastavení. Je tomu tak dva roky zpátky, co jsem byl jako dobrovolník v jednom křesťanském centru v Anglii. Byl krásný slunečný den a já měl zrovna volno. Přemýšlel jsem o tom, co budu dělat, když v tom jsem měl silný pocit, že musím být chvíli sám s Bohem.
V takovýchto chvílích jsem vyrážel do přírody, která tam byla nádherná. Chodil jsem tam kolem jednoho jezera, přemýšlel jsem o věcech, o životě a o Bohu. Když jsem ten den přišel k tomu jezeru, tak jsem najednou měl jediný verš z Bible na mysli:
Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá. (Exodus 3,5)
Nějak jsem tomu verši nevěnoval pozornost a šel jsem dál, ale ten verš se neustále opakoval. Tak jsem se zastavil, podíval se směrem k nebi a zeptal jsem se: „Děláš si legraci?“ A pak jsem jasně věděl odpověď: „Nedělám. Chci, aby sis sundal sandále a šel dál bosý.“ Připadal jsem si jako úplný blázen, ale sundal jsem si sandále a šel jsem dál bosý.
Kde jsem si ovšem sundal sandále, tak tam zrovna začínala kamenitá cesta. Nevím, jestli jste někdy chodili bosi po kamenech (a pokud ne, tak si to klidně zkuste), ale asi si dovede představit, že to poměrně bolí, protože na to nejsme zvyklí. Ale tak jsem tam šel po té cestě a jediná věc, kterou jsem měl na mysli, byla ta bolest.
Po chvíli jsem zahnul k takovému malému molu, u kterého jsem se rád modlil, a jakmile jsem odbočil, tak jsem vstoupil na trávu. Bylo po dešti, půda byla měkká a po těch kamenech to byla opravdu krása. Procházet se po měkké trávě a cítit ještě kapky deště bylo prostě úžasné.
Přišel jsem k tomu molu, kleknul jsem si a začal jsem se modlit: „Otče, co mi chceš ukázat na této zkušenosti?“ A, překvapivě, odpověď přišla také velmi rychle …
„To je jednoduché. Ty boty jsou tvůj komfort, který máš ve svém životě, a já chci, aby sis ho sundal a šel dál ve víře ve mně. Na začátku to bude bolet, protože nejsi zvyklí chodit bez svého komfortu, ale po chvíli toto tvoje nepohodlí proměním a budeš se cítit jako když si šel po té trávě. Já budu tvým komfortem, tvým pohodlím.“
Nevím, jak tento příběh mluví k vám, ale ke mně mluvil velmi jasně. Věděl jsem, že mám nevyřešené vztahy v mém životě, které musím vyřešit. A jak asi víte, tak řešit vztahy je jednou z nejsložitějších věcí v našem životě. Věděl jsem, že se musím některým lidem omluvit, protože jsem jim ublížil, a s některými se budu muset naučit vycházet, i když mě se nelíbili.
Vyprávěl jsem vám, že jsem měl také sexuální zkušenost ve svém životě. Chtěl jsem to svojí dívce zatajit a nikdy jí to neříct. Už jsme byli zasnoubeni a já jsem jí to pořád neřekl. Věděl jsem, že by to mohlo vést k tomu, že mě opustí, ale také jsem věděl, že jí to musím říci. Musel jsem se vzdát svého pohodlí, protože Bůh chce, abychom byli pravdiví a upřímní. Manžel nebo manželka je také naším nejbližším přítelem, a tak jsem se tomu nemohl vyhnout.
Určitě se to vztahuje na každého z nás. Bible nám říká:
V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností,
nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;
každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2,3-4)
Jak jsme na tom s pohodlím v našem životě? Žijeme své životy pouze pro sebe a nebo žijeme pro druhé? Žijeme tak, aby vše, co děláme, bylo nenáročné, abychom se moc nenamohli?
Kde je v našem životě pohodlí, kterého se nechceme zbavit?
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? (Matouš 16,24-26)
Žádné komentáře:
Okomentovat