sobota 19. listopadu 2011

Být tu pro druhé


   Je jedna věc, kterou moc rád dělám. Poslouchám příběhy druhých lidí. Když se dívám na dnešní svět, přijde mi to velmi líto, že se lidé už tolik nezastavují, aby si poslechli příběh druhého člověka. V určitém slova smyslu mi připadá tento svět neosobní, protože lidé o sobě tak málo vědí.

   Nepopírám, že je pravda, že si lidé povídají poměrně často. Ať už tváří v tvář, po telefonu, mailu či Facebooku. Nemyslím si, že by v dnešní době byl nedostatek komunikace. Když se ale zamýšlím nad tématy, o kterých spolu komunikujeme, jedná se spíše o pracovní záležitosti, o povrchní věci, se kterými se setkáváme ve světě kolem nás či v televizi.

   Často o sobě víme takové věci, že v práci jsme dobří v tom a tom, ve škole zase v něčem jiném. Díky Facebooku si dnes už i pamatujeme, kdy mají naši přátelé narozeniny, takže je nemůžeme propást. Víme o sobě navzájem mnoho věcí, ale přijde mi, že jde často o povrchní věci, ale z těch osobních už tohoto tolik nevím.

   Přiznám se, že jsem introvert. Možná klamu svým jednáním na veřejnosti, ale jsem introvert. Není moc lidí, kterým bych řekl víc o sobě, aby mě mohli více poznat. Na jednu stranu je to možná proto, že s tím mám nějaký vnitřní problém, ale na druhou stranu je málo lidí, kteří by se zajímali.

   Neříkám to proto, abych ve vás vzbudil pocit viny, že se o mě nikdo nezajímá. To rozhodně ne. Spíše poukazuji na nějaký obecný princip dnešní doby. Vytratil se zájem o příběhy druhých, o životy druhých, a často se spokojujeme pouze s povrchní znalostí druhého člověka.

   Když sleduji seriály, které se v dnešní době natáčí, tak si uvědomuji, jak moc odráží realitu tohoto světa, ač někdy zavedenou do extrému, ad absurdum. Často vznikají problémy v životech oněch postav, které vyplývají pouze ze špatného naslouchání či neochoty naslouchat. Někdo uslyší pomluvu a vezme to vážně. Někdo něco pronese, a aniž by to stačil vysvětlit, je v problému.

   Musím říci, že mě to až děsí, jak se to moc podobá mnohým vztahům lidí kolem mě, které pozoruji. Nejvíce tím v dnešní době trpí pravděpodobně manželství, kdy špatná či nedostatečná komunikace je většinou základním důvodem k rozvodu. Věřím, že jde také o jednu ze základních příčin, proč narůstá i počet sebevražd, protože často v životech těch lidí není nikdo, kdo by jim naslouchal, kdo by si na ně udělal čas.

   Mohl bych pokračovat ve výčtu jednotlivých problémů mezilidských vztahů, které vyplývají z nedostatečné komunikace, z nedostatečného zájmu o druhé lidi, ale toto nejspíše stačí.

   Co chci ale říci je, že všichni lidé jsme vztahovými bytostmi. Všichni potřebujeme vztahy v našich životech. I když mnozí lidé říkají, že nikoho nepotřebují, je to pouze jejich obrana proti dalšímu zranění, kterým si ve svém životě prošli, právě z nevyvedených vztahů. Nic to ale nemění na skutečnosti, že potřebujeme jeden druhého.

   Myslím to samozřejmě oboustranně. Potřebujeme v našich životech někoho, s kým můžeme sdílet náš životní příběh, aby nás ten druhý mohl podržet a pomoci nám, ale potřebujeme zde být pro také druhé, všímat si lidí kolem nás, protože mnozí nemají nikoho, s kým by se mohli sdílet o svůj životní příběh a kdo by jim tak mohl pomoci.

   Jak říkám, tak moc rád naslouchám příběhům druhých lidí. Zajímá mě to. Sám mám svůj příběh, který je plný radostí, ale i bolestí, plný překvapivých zvratů. Zároveň je na této zemi téměř 7 miliard lidí. 7 miliard příběhů. A každý je naprosto jedinečný. Ano, vyskytují se tu a tam jisté podobnosti, ale každý příběh je jedinečný.

   Rád naslouchám těmto příběhům, kvůli jejich jedinečnosti. Zároveň mohu mnohokrát čerpat z těch příběhů, takže se sám poučím. Jindy zase při naslouchání vím, že mohu nějak pomoci. Toho bych ovšem bez naslouchaní nebyl schopen. Jedině když naslouchám příběhům lidí, mohu tu pro ně být.

   Asi bych vás chtěl tímto zamyšlením spíše povzbudit, abyste začali naslouchat příběhům lidí okolo vás, abyste se o ně opravdu zajímali, protože jedině tak se budete moc něco nového naučit nebo dokonce někomu pomoci.

Tolik

Tolik stohů knih
         Komedie
         Dramata
         Tragédie

Tolik krásných příběhů
         Vyřčených
         Nevyřčených
         Zapomenutých

Tolik bolestivých momentů
         Skličujících
         Potlačených
         Přehlížených

Tolik lidských životů
         které plynou kolem
         které nemůžeme pojmout
                  a tak je pomíjíme …
 
                                                                                             19. 11. 2011
                                                                                             Pete

Žádné komentáře:

Okomentovat